Blog

Bořek Šípek Team

Zakladatel a jednatel této firmy byl uznávaný architekt, designér a sklářský výtvarník Bořek Šípek, který byl zároveň návrhářem všech skleněných výrobků této společnosti. Jedná se o originální kusy ručně vyrobené uměleckými skláři pocházející z nově zrekonstruované sklářské huti Anežka v Novém Boru, pan Šípek si toto město vybral právě pro jeho dlouholetou sklářskou tradici. Jejich cílem je navázat na tradici české sklářské tvorby a neustále posouvat a zvyšovat hranice sklářského výtvarného umění. Společnost nabízí originální skleněné výrobky špičkové kvality s moderním designem, který nese typický, lehce identifikovatelný rukopis Bořka Šípka. Nyní po odchodu Bořka Šípka vede společnost jeho syn Dalibor, který byl od začátku součástí Šípek Teamu. Své zkušenosti zhmotnil v navrhování vlastních skleněných kolekcí a jedinečných děl.

Araukarit - Zkamenělé dřevo

Araukarit je název pro speciální typ zkamenělých suchozemských rostlin. Jedná se o výsledek permineralizace stromů, které proces přeměnil v kameny, organické materiály stromu byli přeměněny na minerály, zejména křemičitany, avšak při zachování dřevěné struktury. Tato přeměna probíhá pod zemí, kde na dřevo nepůsobí kyslík, který by jej jinak rozložil. Minerální vody proudící přes zeminu uskladňují v buňkách rostliny minerály a jak lignin a celulóza v rostlině slábnou, vytváří se na ní kámen. Tato přeměna trvá zhruba sto let. Zkamenělé dřevo dosahuje na Mohsově stupnici čísla 7. Ve státě Washington je považován za národní drahokam. Nálezy Araukaritů jsou možné po celém světě, v ČR zejména v oblasti Nové Paky v Lounech má zkamenělé dřevo i své muzeum, které vystavuje nálezy zejména z okolí Ohře. Lesy, které jsou známé výskytem zkamenělého dřeva, se nazývají zkamenělé lesy. Dobrým příkladem je národní park Petrified Forest.

Sádrovec

Je jednoklonný minerál s chemickým vzorcem CaSO4•2H2O (hydratovaný síran vápenatý, dihydrát síranu vápenatého). Obvyklou barvou sádrivce bývá bezbarvá, bílýá šedá, nažloutlá, průhledná až průsvitná. Velké plochy sádrovců vznikali v období přelomu prvohor a druhohor a to vysrážením přesycených solných roztoků. Mimo sádrovce ze solných roztoků vykrystalizovala také sůl kamenná, sůl draselná nebo anhydrit a to ve velkém množství, můžeme tedy mluvit o mohutných pohořích.

Sádrovec může mít mnoho variant:

  • Selenit – čirá vlákninatá odruda sádrovce, mnohdy nazývaný jako měsíční kámen. Vyskytuje se v bílé nebo oranžové barvě.

  • Mariánské sklo – velké průhledné plochy sádrovce připomínající slídu.

  • Pouštní růže – vyskytují se zejména na Sahaře, kde vznikají za pomocí horkého dne a velmi chladné noci. V noci se vzlínající voda s obsahem minerálních částic dostává na povrch kde se přes den velmi rychle odpaří a pevné částice se díky tomu shlukují, tím vznikají tvary podobné růžím.

  • Alabastr – čistě bílá odruda, používá se například na výrobu sošek, vzniká vysrážením mořské vody v mělkých zálivech.

  • Vlaštovčí ocas – jedná se o sádrovce, kteří mají zvláštní tvar zakončení krystalů do písmena V, připomínající ocas vlaštovky. Jedná se však o dvojčatý srůst dvou minerálů.


Sádrovec je celkem běžný minerál, jeho naleziště jsou hojná po celém světě. Využívá se například ve stavebnictví výrobě sádry, sádrokartonových desek a portlandského cementu. Nebo k takzvané pálené sádře.

Fosilie - Nummulites - Penízkovci

Jsou zkamenělí dnes již vyhynulí jednobuněční prvoci označovaní jako Nummulites v češtině Penízkovci z čeledi Dírkonošců. Tito živočichové se vyskytovali zejména v tropickém a subtropickém pásmu. Jejich spirálovité schránky dosahovali v průměru až 10 centimetrů. Dnes tvoří velké vrstvy nummulitových vápenců, kde vytvářejí velké plochy. První zmínky o těchto zkamenělých prvocích sahají do 5. století před naším letopočtem, kdy si Hérodotos všiml, že se ve vápenci egyptských pyramid objevují čočkovité spirálové útvary. Jednalo se právě o Penízkovce, kteří vlivem zvětrávání vápence odpadávali. V 17. století se těmto živočichům začali více věnovat Robert Hooke a Anthony van Leeuwenhoek, kteří udělali spoustu nákresů. Avšak až expedice Challenger roku 1872 přinesla podrobnější informace a nákresy organismů mořského dna společně s Nummulity. Stáří zkamenělin se odhaduje na 55-34 milionů let. Považují se za indikátory naftonosných vrstev. Z vápence, který obsahuje Nummulites je postavena například slavná Cheopsova pyramida v Gize.

GlassAtelier Vikinga - Blanka Musílková

 

"Práce se sklem je nejkrásnější, jakou znám.  Je-li roztaveno, žije svým vlastním životem a musíte se mu poddat, proniknout jím a stát se jeho součástí.Teprve pak vám dovolí, abyste mu dali tvar svých myšlenek."

Pod jménem „Vikinga“ se skrývá absolventka výtvarné větve SUPŠ sklářské v Železném Brodě Blanka Musílková. Výtvarnou větev, obor "malování a leptání skla"  dokončila v roce 1987 pod vedením sklářského výtvarníka profesora Jana Novotného.

Firma, nesoucí název GlassAtelier Vikinga, vznikla na sklonku roku 1992 a ve svých počátcích se zabývala výtvarnými technikami obecně - tvorbou bižuterie, dárků, módních a bytových doplňků. O rok později přibyla technika tvarování skla nad kahanem a ta dnes představuje největší díl produkce ateliéru, od tradičních  "železnobrodských" figurek přes nespočet skleněných ozdob, květin a dekorací až po unikátní šperky. Práce s roztaveným sklem mi učarovala, nejprve jsem se jen chodila dívat, jak pracují jiní, ale netrvalo dlouho a sama jsme se začala učit poznávat tento úžasný materiál. Po letech už se ani nedá spočítat, kolik skleněných drobností si z malé sklářské dílny uprostřed Evropy našlo cestu do celého světa.

Nedílnou součástí ateliéru je také práce v terénu.  Přímo pod širým nebem lze sledovat, jak skleněné figurky vznikají a můžete si třeba nechat vyrobit nějaký suvenýr podle své vlastní představy.

Práci se sklem samozřejmě průběžně prolíná i další tvůrčí činnost v oblasti výtvarných prací, grafiky, návrhářství, hudby, literatury, a podobně - tyto aktivity byly  prezentovány na několika výstavách, soutěžích a promoakcích.

Sklářka Blanka Musílková: Slony dělá člověk stále, korunovační klenoty byly zážitkem

V soutěži se jménem Vodafone firma roku získala Blanka Musílková z Mirotic třetí místo v kategorii živnostníků Jihočeského kraje. Její prací je výroba skleněných figurek, dekorací a šperků nad sklářským kahanem. Jejím největším zážitkem byla spolupráce s firmou Graciella, pro kterou dělala kopie minerálů pro české korunovační klenoty.

Co pro vás znamená ocenění v soutěži firma roku?

Na vyhlášení soutěže jsem jela bez jakéhokoliv očekávání, třetí místo pro mě tedy bylo obravským překvapením a je to moc příjemný pocit. Samotná akce byla velmi dobře připravená s profesionálním vyhlášením a průběhem, mám z ní dobrý pocit.

Můžete přiblížit, na co přesně se specializujete?

Na Železnobrodské škole jsem vystudovala jeden ze sedmi oborů skla. Mým oborem se stalo malování skla, povrchová úprava, leptání, vitráže a podobně. Na záčáku devasesátých let jsem v tomto oboru chtěla podnikat, avšak po zjištění, že potřebná vypalovací pec stojí jeden a půl milionu jsem od tohoto nápadu opustila. Proto jsem se začala zajímat o výrobu skleněných figurek. Ikdyž to vypadá jako jednoduchá práce, má své zákonitosti a strašně dlouho mi trvalo, než jsem se něco naučila. Nyní tento obor dělám už 26 let a vyrábím především figurky, skleněné figurky a šperky. Oproti lidem, kteří toto studovali, mám asi výhodu v tom, že mi nikdo neřikal, abych něco nedělala, protože to nejde. Díky tomu jsem se dlouho zabývala různými specialitami, jako například skleněné repliky kamenů do kopie korunovačních klenot.

Jak se dívka dostane na sklářskou školu? Není to povolání typické spíše mužům?

Nemyslím si, škola měla dvě části, chlapci zastávali technickou část v hutích. V naší třídě byli převážně dívky, které dělali bižuterii a malování skla.

Měla jste ke sklu nějaký vztah? Pracovali v oboru například příbuzní?

Odjakživa mi říkali, že mám talent, ráda jsem něco vyráběla nebo kreslila. Na sklářskou školu byly povinné talentové zkoušky a maminka mi říkala, že bych to měla zkusit. V té době jsem o nějakých železnobrodských figurkách neměla ani tušení. Jako malá si vybavuji, že měla babička doma malou skleněnou figurku medvídka. Já ho neměla ráda, protože byl strašně ošklivý. Nenapadlo by mě, že u toho skončím na celý život.

Takže jste měla jasno, že se po škole budete živit sklem?

Začínala jsem v dobách mateřské dovolené, ze začátku se jednalo spíše o formu seberealizace. První pokusy s kahanem byli hrozné, byla jsem však mladá a seděla u něj tak dlouho, dokud se figurka nepodařila. Ta práce mě okouzlila.

Co tedy k výrobě figurky potřebujete?

Moc toho není , bytelný stůl, specifický sklářský kahan, kompresor, skleněné tyčinky a šikovné ruce.

U nás se stále mluví o tom, že má sklo v České republice tradici. Jak si podle vás skláři stojí?

Špatně. V době, kdy jsem ještě žila v Želeném Brodě nás to v okolí dělalo 680, včetně těch, kteří mačkali korálky nebo vyráběli vinuté perle. V dnešní době je nás, lidí kteří vyrábíme skleněné figurky asi 15. Pár výrobců je i v zahraničí, avšak používají jinou technologii. Sklárny v Železném Brodě zavřeli asi před 5 lety, všechny velké továrny, které vytvářeli jméno české skla jsou pryč. Já u této práce zůstávám, protože mě to baví, už to není co bývalo. Číňané dokáží figurku udělat za menší cenu, než já do výroby musím investovat, nedokáži jim konkurovat.

Kde mají vaše výrobky největší odbyt?

Do roku 2002 jsem dělala pro exportní firmy, které vyváželi do Austrálie, Japonska, a Ameriky. Když však klesla cena dolaru, tak mi to zůstalo na krku samotné. Jenže já neumím obchodovat, myslím si, že člověk může buď dělat, nebo obchodovat. Byla jsem tím pádem nucena ne příliš dobrovolně objížděť regionální akce, jakou jsou řemeslné jarmarky a šermířské akce.

Nemáte pocit, že jsou lidé ochotni za kvalitní výrobek zaplatit více?

Jsou, je ale třeba si uvědomit, že ve skutečnosti skleněnou figurku nikdo nepotřebuje. Člověk jí koupí jako dárek, nebo ho sklo opravdu zajímá. Potřebuje rohlík, auto, chleba nebo salám, ne však skleněnou figurku. Proto mám radost z každého zákazníka, tím, že jezdím mezi lidi, mám zpětnou vazbu. Lidé se zastavují a zjišťují, že figurka není vyrobená z formy, ale opravdu ručně tvarovaná nad kahanem.

Kolik figurek vyrobíte?

To nelze přesně určit, nepočítám to. Někdy zvládnu udělat třeba čtyři věci najednou, dělám takové malé figurky o rozměru do jednoho centimetru a když mi to jde, jsem schopna ji vyrobit za 3 minuty. Ty velké trvají delší dobu a jsou věci, u kterých strávím i čtyři dny.

Zmínila jste kopii korunovačních klenotů. Jak to vzniklo?

V roce 2011 se mi ozval pan Dvořák z ateliéru Graciella v Praze, s kterým jsem se domluvila na spolupráci. Samozřejmě vím, jak klenoty vypadají, ale když mi pan Dvořák začal do telefonu diktovat, že modrý kámen číslo 34, má rozměr 38,2 x 42,8 milimteru, musela jsem ho zastavit
a říct, že takto to nepůjde. Já na horké sklo do ohně nemůžu sáhnout a změřit ho. Když sklo na jedné straně stlačíte, tak na druhé straně se vypoulí. Musel tedy být přesný odhad množství materiálu, dostala jsem fotografie klenotů, protože originál nám samozřejmě nezapůjčili. Nikdy jsem nedělala nic náročnějšího, ale samotný výsledek byl ohromující. Kočky a slony dělá člověk stále, ale tohle byl zážitek.

Když jste zmínila slony, jaké motivy jsou nežádanější?

Nejžádanější jsou bez diskuse právě sloni. U dětí jsou to delfíni poté až kočky a pejsci. Figurek mám stovky druhů a snažím se, aby nebyli všechny stejné. Lidé občas přicházejí s fotkami například pejska a chtějí přesně takového. Jednou jsem dělala i popelnici jako dárek popeláři nebo náušnice ve tvaru klarinetů.

 

 

Karel Sobotka

Je člověk, který ve sklářském průmyslu pracuje více jak 40 let. Nejdříve jako zaměstnanec v podniku ŽBS Železný Brod pod vedením Víti Petra, poté od roku 1990 jako samostatný živnostník.

Jeho snahou je, aby každá figurka měla své osobní kouzlo. Ať už jde o kus, který se vyrábí několik hodin či dní, tak i malý výrobek. Pan Sobotka při své práci nepoužívá žádné formy. Vše je foukané ze skleněných trubiček české výroby u kahanu, tedy originální ruční práce.

Svoji práci předvádí na výstavách jak v České rebublice, tak i za jejími hranicemi. Velký zájem lidí a hlavně dětské oči, které proces výroby sledují, ho utvrzuje v tom, aby ve své práci pokračoval.

Pan Sobotka je členem hospodářské komory ČR, členem cechu sklářských a bižuterních výrobců Jablonecka. Jeho výrobky nesou chránené označení "český výrobek" a chráněnou známku "regionální produkt Český ráj". Svou pilnou prací obdržel titul Živnostník roku 2013

Podívejte se na rozhovor, kde pan Sobotka odpovídá na spoustu zajímavých dotazů.

A zde se můžete podívat, jak probíhá výroba figurky ve tvaru kočičky.

 

 

David Johanes

Již od roku 2000 pan Johanes vyrábí tažením nad plamen skleněné minifigurky. 

Použito je na ně výhradně české sklo. Protože se jedná o ruční práci, je každá z figurek originál

a může se tak od zobrazené mírně lišit. 

K výrobě využívá sklo široké škály barev. To dává možnost povolit uzdu Vaší fantazii

a sami si můžete zvolit barvu (kombinaci barev) Vámi vybrané figurky.

 

Jiří Mareš

Firma Mglass pana Mareše byla založena v roce 2000 v Železném Brodě, významném  středisku sklářské výroby, kde se snaží zachovat tradiční sklářské techniky a podporovat sklářskou výrobu v regionu. Program firmy se skládá z výroby a prodeje ručně tažených figurek, navíjených perel, mačkaných korálí, skleněných pilníků a dalších sklářských produktů pocházející z České ruční výroby.

 

Jeho specialitou jsou skleněné ručně vyráběné figurky hudebníků, které naleznete na našem eshopu.

 

 

Zorav – pták štěstí, moudrosti a dlouhověkosti

Jeřáb popelavý, zastarale řečený jako ZORAV.

Jsou dva známé poddruhy, a to jeřáb popelavý evropský (Grus grus grus) který se
vyskytuje na určitých místech Evropy a jeřáb popelavý sibiřský (Grus grus lilfordi),
který je rozšířen v Asii. K hnízdění vyhledává rašeliniště a rákosiny u jezer, rybníků a
řek v lesnatých oblastech.

Jeřáb popelavý je baleťák. Při tokání hlasitě troubí a předvádí charakteristický tanec,
tvořený úklony a výskoky do výšky.

Krása jeřábů a jejich velkolepé námluvní tance člověka odedávna fascinovaly.

V řecké mytologii byl jeřáb přisuzován Apollónovi bohu slunce, umění a tance,
Démétér je bohyní plodnosti země a rolnictví, a Hermovi jakožto poslovi bohů,
nedosažitelnému v chytrosti, bystrosti, a dokonce i v krádeži. Jeřáb byl symbolem
bdělosti a opatrnosti, a byl považován za „ptáka štěstí“. V Číně symbolizoval dlouhý
život, moudrost, věk a vztah mezi otcem a synem. V Japonsku je jeřáb symbolem
štěstí a dlouhověkosti. V heraldice je jeřáb symbolem péče a ostražitosti. V umění
poezie jeřáb zobrazuje, co si vznešeného.

Rodochrozit - Růže Inků

Rodochrozit je mineál krystalizující v trigonální soustavě, chemický vzorec Rodochrozitu je MnCO3 - uhličitan manganatý.
Tento minerál vytváří klencová, skalenoédrické, prizmatické nebo tabulkové krystaly. Většinou se však vyskytuje v celistvé, zrnité nebo hroznovité formě.
Má typickou růžovou až načervenalou barvu. Vryp je bílý. Patří k průhledným až průsvitným minerálům se skelným až perleťovým leskem. Jeho název je odvozen
z řeckého slova „rhodon“ - růže a „chroma“ - barva. Minerál je známí už od 13. století, kdy jej těžili a opracovávali argentinští indiání. Postupem času mění svou barvu,může zhnědnout až zčernat. Propůjčuje mimořádnou energii při zvýšené fyzické aktivitě, uklidňuje tělo a emoce, zbavuje stresu, má dynamické a pozitivní sklony. Přináší lásku a soucit, léčí následky sexuálního zneužití, pomáhá srdci smířit se s odmítáním a bolestí. Prý dokáže zbavit migrény, zklidňuje astma a jiné respirační problémy, dodává sílu pohlavním orgánům.Největší naleziště se nachází v Argintině a USA, v České republice pak například v okolí Příbrami a Kutné Hory

Stránka 1 z 12 - 117 položek celkem

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.