Syntetický alexandrit je uměle vyrobený chryzoberyl křišťálu, který se skládá z berylia oxidu hlinitého (BeAl2O4).
Nejznámnější postupy výroby syntetického Alexandritu je výroba tahem, známé také jako metoda Czochralski a další metodou je takzvaná "plovoucí zóna". Tato metoda byla vyvinuta arménským vědcem Khachaturem Sakovichem Bagdasarov, ruské (dříve sovětské) Instituce krystalografie v Moskvě v roce 1964, a než se začala používat ve šperkařském průmyslu, byla široce používána při výrobě bílého YAG pro kosmické lodě a ponorky.
Alexandrity pěstované metodou plovoucí zóny, mívají menší intenzitu barvy, než krystaly vyrobené podle metody tahem. Syntetické alexandrity je obtížné určit, protože inkluze vznikající při výrobě může vypadat jako inkluze přírodní.
Alexandrit pěstovaný způsobem plovoucí zóny může obsahovat částice tavidla, připomínající „peří“,
tyto částice jsou prvním vodítkem k rozpoznání syntetického Alexandritu. Některé kameny obsahují skupiny paralelních negativních krystalů. Alexandrit vyrobený plovoucí metodou je velmi obtížné rozeznat od přírodního,
protože barvy jsou přesvědčivé a umí velmi dobře napodobit „nečistotu“ přírodního kamene, tyto kameny jsou velmi drahé.
Vzhledem k nákladům na tento proces, se již nepoužívá ke komerčním účelům.
Alexandrit vyrobený tahem, je snazší identifikovat, protože je velmi čistý a povětšinou jsou od modré do červené zóny,
které se podobají alexandritu z Brazílie, Madagaskaru a Indie.
Další syntetický Alexandrit jmenující „Inamori“ má řadu kočičích ok, které ukazují zřetelnou změnu barvy. Oka jsou široká a mírné intenzity. Největší výrobce kvalitních šperků se syntetickými alexandrity je společnost Tairus.